lom

Za nacismu,stejně jako dnes. "To nejsou skuteční lidé"

19. 7. 2012 7:30
Rubrika: Nezařazené

Výroky a úsilí některých ideologických,resp. ateistických skupin směřují pomalu, ale jistě k tomu, požadovat a ospravedlňovat likvidaci určitých lidí. Nenarozeným, starým a nemocným lidem je upíráno právo na život.   Zalistoval jsem ve svých vzpomínkách a našel jsem poznámku o zážitku z roku 1941. Bylo mi tehdy 10 let a byl jsem tenkrát hluboce dojat. Dnes musíms hrůzou konstatovat, že se nám prezentuje stejné  smýšlení,jen pod jiným pláštíkem.

   Vzpomínám si, ještě dnes velmi přesně na tento zážitek ze svého dětství. Žili jsme v Michelfeldu, malé obci na západní hranici Horního Falcka. Vedle budovy školy, ve které jsem jako chlapec bydlel, se nacházel klášter františkánek, které pečovaly o duševně nemocné ženy. Často jsem s nimi přicházel do styku. Byly ke mně vždy přátelské a patřily do mého životního prostředí. Před klášterem vedle školní budovy byl velký uzavřený dvůr.           Jednoho dne, jsem se podíval z okna na dvůr a spatřil jsem tam několik autobusů. Za války to bylo něco zcela ojedinělého a já jsem vyběhl na dvůr podívat se co se děje. Když jsem přišel před klášterní bránu,pocítil jsem skličující náladu. Sestry, které mě vždy přátelsky vítaly a pozdravovaly, dnes neřekly vůbec nic. Některé stály tiše jako zaražené. Brzy na to jsem spatřil neznámé muže a ženy. které udělovali pokyny. Nařizovali, aby osazenstvo domu bylo přivedeno a usazeno do autobusů. Většina těchto duševně chorých žen se tvářila radostně. Jedna z nich volala:"Výlet! Pojedeme na výlet!" Některé přiváželli na invalidním vozíku. Autobusy se pomalu naplňovaly. Mezitím přišel i můj otec. Slyše ljsem jak řekl:"Kam ty ženy jedou? Nemáte právo to dělat" Jeden z mužů si poznamenal jméno mého otce. Já jsem však zbystřil pozornost a všiml jsem si, že sestra Beredina, která v klášteře dělala ošetřovatelku, tiše plakala. Cítil jsem stále jasněji: zde se děje něco zlého.Když byly autobusy plné a dveře se zavřely, předstoupil jeden z těch cizích lidí před sestry a prohlásil:"Život tady těchto nemá vůbec žádnou cenu.Jsou přítěží společnosti. Jsou proto nežádoucí. Kromě toho, ani to nejsou skuteční lidé."      Autobusy odjely. Několik duševně postižených žen vesele mávalo. Radovaly se,že mohou jet na výlet. Ale já jsem dlouho přemýšlel o slovech "Ani to nejsou skuteční lidé" Ptal jsem se v duchu: Co tedy jsou? Co je ještě jiného kromě lidí?         Přece to nebyla zvířata....Tento zážitek byl prvním podnětem k zamyšlení nad člověkem u desetiletého chlapce.Bylo to v roce 1941,tedy před 71 lety.

    Z Der Fels pro časopis Světlo přeložil Lubomír Šula

Zobrazeno 1960×

Komentáře

znova2010

Výroky a úsilí některých ideologických,resp. ateistických skupin směřují pomalu, ale jistě k tomu, požadovat a ospravedlňovat likvidaci určitých lidí.
-------------Nemohu říci, že by některé křesťanské skupiny žádaly přímo čísi likvidaci.
Po likvidaci teroristů a nenapravitelných kriminálníků občas povzdychnu sám (postačí izolace).
Ale občas vnímám i z některých křesťanských skupin volání po izolaci, zákazu nebo kriminalizaci určitých lidí a skupin.

Ale chápu, že tady to bylo myšleno jinak.

znova2010

Dovedete si představit, že by se nacistické Německo, kdyby nerohrálo válku, obnovilo zevnitř vlastními slilami a začalo si svých zbylých Židů vážit?
Težko.
-----Já si to dovedu představit. Jaký by byl asi vývoj, kdyby Německo válku vyhrálo? Historie nemá kdyby...ale existují fikce. Celá ideologie by podle mne dlouho nepřežila Hitlera a své tvůrce, pak by se objevily pokusy o reformy, pak by se asi objevila kritika, a nakonec by určitě celý nacistický režim prohnil a rozpadl se sám. Tak, jako ten komunistický.
Přeživší Židé (pokud by ještě nějací byli) by byli rehabilitováni a nakonec ctěni.

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Rubriky

Autor blogu Grafická šablona Nuvio