Největší protinacistické demonstrace na území třetí říše - Růžencová slavnost v říjnu 1938

K hlasování pro anšlus Rakouska vyzval v březnu 1938 věřící vídeňský kardinál Innitzer. Mnozí rakouští biskupové byli proti, zvláště Salzburgský biskup Waitz, kterému nacističtí sympatizanti rozmlátili rezidenci, biskup ze Štýrského Hradce Pawlikovsky abiskup Gfolner. Někdy bych chtěl napsat o problematice církevní podpory anšlusu více, ale dnes už to nestihnu.

 Vystřízlivění z podpory anšlusu přišlo rychle, ještě na jaře 38 byly zrušeny všechny církevní školy a zakázán katolický tisk náboženské spolky a církevní průvody, většina prominentních katolíků uvězněna nebo odvlečena do Dachau, včetně ministerského předsedy Schuschnigga- ten byl v Dachau celou válku. Začlo se s vyhazováním křížů ze škol, rušením klášterů. Zahájena kampaň proti Církvi a masová agitace pro vystupování lidí z Církve, 300tisíc Rakušanů opustilo pod hrozbou ztráty zaměstnání Církev.

 Ale,ještě před útokem režimu na katolické mládežnické organizace vytvořila řada konzervativních mladíků malé odbojové buňky a začla se scházet na zapadlých  farách. K nejaktivnějším patřilo sdružení marianistů, kteří přesvědčili Vídeňskou arcidiecézi ke zvláštní Růžencové slavnosti na 7. říjen 1938 do katedrály sv. Štěpána.

  Organizátoři doufali, že se na Bohoslužbu dostaví až 2000 věřících, ale když se v podvečer 7. října otevřely velké dveře gotické baziliky, do katedrály se namačkalo 6000 až 8000 mladých lidí. Rozechvělí mladí duchovní spustili zpěv "Pohleď na dům slávy" a jejich hlasy téměř zanikly v tónech varhan. Po Bohoslužbě se účastníci vyhrnuli na náměstí a skandovali spontálně pozměněné nacistické slogany, volali třeba "Kristus je náš Vůdce" nebo "není jiný vůdce, než Kristus" . Ze shromáždění se brzo stala obrovská protinacistická demonstrace a když hlídka Hlitrenjugend začla provokovat, a křičela :"Innitzer do Dachau" byla zbita. Dav se nerozptýlil, dokud se kardinál Innitzer neobjevil v okně arcibiskupského paláce aby požehnal přítomným.

  Když se mladí lidé vraceli nočními ulicemi Vídně domů, netušili, že se zúčastnili největší protinacistické demonstrace v dějinách třetí říše.

 Odplata režimu přišla rychle, ještě tu noc se na náměstí shromáždilo několik set nacistických radikálů a znova řvali:"Innitzer do Dachau". Následujícího večera, v sobotu 8.října, bojůvky Hitlerjugend vrazily do arcibiskupského paláce, lámaly krucifixy, rozbíjely nábytek, trhaly obrazy. Kardinálova sekretáře zmlátily a kaplana vyhodily z okna ve druhém patře, což mělo za následek několikanásobné zlomeniny obou steheních kostí. Protiklerikální nepokoje trvaly celý týden a vyvrcholily 13. října obrovským shromážděním 200 000 lidí na kterém promluvil "křesťan Burckel. Obvinil Církev ze zrady, že se Církev musí změnit, že Církev zaspává za dobou. Burckel, mimo státnických nacistických funkcí byl také znám, že byl členem uskupení Mosty, které se snažilo překlenout rozdíly mezi nacismem a křesťanstvím. Kdybych zde napsal, co toto uskupení požadovalo, mnoho liberálních současných katolíků by se v tom našlo.

 Ještě napíšu, že arcibiskupský palác ve Vídni byl vypleněn brzy znova, během křišťálové noci z 9.na 10 listopad 38 při protižidovském pogromu. Této noci byl zdevastován také palác mnichovského kardinála Faulhabera a munsterského biskupa von Galena.

 V době anšlusu, od roku 1938 do začátku roku 1945 pročla třetina rakouských duchovních vězením, nebo koncentračním táborem, mnoho z nich bylo umučeno, nebo zastřeleno.

  Podle knihy Hitlerovo Rakousko, od Evana Bukeyho, jenž není katolík a myslím že ani křesťan.