Bylo původní přípravné schéma dogmatické konstituce Dei verbum přepracováno kvůli ohledu na nekatolíky?

V květnu 1959 zřídil papež Jan XXIII. přípravnou komisi ke svolání koncilu, bylo to víc jak 150 kardinálů, arcibiskupů a řádových představených. Ti vypracovali předběžná témata koncilních testů. V této komisi získala rozhodující slovo teologická komise v čele s vynikajícím  obráncem pravověrnosti kardinálem Ottavianim. Práce jednotlivých komisí se do jisté míry překrývala, ovšem pouze teologické komisi z její povahy příslušelo rozhodovat o všem, co se týkalo čistoty katolické nauky. Kardinál Ottaviani kardinálu Beovi předsedovi sekretatiátu pro vztah s nekatolíky :,, Musím především s pevným přesvědčením prohlásit, že teologická komise nemá za povinnost diskutovat věroučné záležitosti s jinými komisemi. V této věci je komise zcela nezávislá, neboť se jedná o nauku, nikoliv o smíšené otázky.....Sekretariát pro vztah s  nekatolíky by měl předložit svoje schéma teologické komisi k posouzení, jelikož se netýká pouze sociologických otázek, ale také věroučných. V jistých bodech se neshodneme, a to jsou právě body věroučné."

 Brzy se ale úlohy obrátily, 

  Během prvního měsíce koncilu se konala řada přednášek, ve kterých figurovali liberální teologové, kde bylo napadáno jedno z prvních schémat koncilu : O pramenech zjevení. Jedna z hlavních námitek byla, že schéma uznává dva prameny zjevení namísto jednoho, a že by tedy byl vhodnější začít od změny názvu, né o pramenech zjevení, ale o Božím zjevení.  Zároveň začala v mnoha protikatolických novinách kampaň proti kardinálovi Ottaviani a přípravným schématům, třeba italský komunistický deník L´unitá (19. října, 14. listopadu, 21. listopadu) , nebo The Menace - americký týdeník se zaměřením na boj proti katolicismu, zednářský Fellowship Forum a mnoha dalších, shoda těchto proticírkevních kruhů s liberály byla a i dnes je zjevná. 

 Papežem podepsané a schválené schéma o pramenech zjevení bylo předloženo 14. listopadu 1962 a slova Mons. Garofaloa při jeho představení, že primárním úkolem koncilu je hájit a rozvíjet katolickou doktrínu v její nejčistčí formě, nezůstala dlouho přítomná. Schéma bylo napadnuto, stejně jako další tři schémata, mnohými kardinály, zvláště německými a holandskými, že prý nevyhovují pastoračním záměrům koncilu, další skupina koncilních otců k tomu přidala, že schéma neodpovídá současnému stavu ekumenismu. Na 21. generální kongregaci se přihlásil ke slovu biskup De Smedt ze Sekretariátu pro podporu jednoty křesťanů a řekl, že někteří koncilní otcové soudí, že schéma nesplňuje požadavky ekumenismu a že jistě přijde vhod, když sekretariát řekne, čeho je zapotřebí, aby mohl být ten či onen návrh označen za ekumenický.

 Úlohy se obratily, sekretariát pro podporu jednoty křesťanů "schvaluje" práci ostatních komisí, včetně teologické.

Na 23. generální kongregaci se hlasovalo, jestli má být diskuze o tomto schématu přerušena a ustanovena revizní komise. Pro byla většina, ale  nebyla to dvoutřetinová  většina, proto byl obejit jednací řád a papež ustanovil revizní komisi, která byla doplněna čtyřmi progresivními biskupy a hlavně v ní byli vedle koncilních otců z teologické komise i otcové ze sekretariátu pro podporu jednoty křesťanů. Čtyři dny na to, při představení této nové komise se v L´Oservatore Romano už nemluvilo o schématu o pramenech zjevení, nýbrž o Božím zjevení.

 V knize Rýn se vlévá do Tiberu se píše, že v prvním zasedacím období uvázla diskuze na klíčové otázce jediného, či dvojího zdroje zjevení.

  Nový text smíšené komise byl rozdán v květnu 1963 a samotní progresivisté ho označili jako komromis - tedy závazné učení je kompromisem?     Jako podklad k diskuzi byl tento text předložen 30. září 1964. Člen teologické komise biskup Franič z Jugoslávie, řekl :,,...schéma sice není bludné, ale ve svém pohledu na Tradici značně neuspokojivé. Oproti tomu kardinál Dopfner jménem německy mluvících a skandidávských biskupů text navýsost doporučoval, už proto, že obešel problém, definovat, jestli je, nebo není celé zjevení obsaženo v Písmu svatém. Přitom biskup Compagnone připomněl, že koncil Tridentský i První vatikánský potrvrdil, že Tradice je širší než Písmo a že zjevení je obsaženo nejen v Písmu, ale i v ústním podání. Debata byla ukončena 6. října a do 31.ledna 65 mohly být podávány připomínky. Mezinárodní skupina otců zaslala na všechny své adresy ve svém seznamu desetistránkovou kritiku, s průvodním dopisem, ve kterém se pravilo, že koncilní otcové mohou ve svém svědomí hlasovat pro toto schéma, budou-li přijaty do schématu připojené pozměňovací návrhy. Skupina naléhala, aby její návrhy byly podány do 31.ledna.  Námaha byla zbytečná, neboť Teologická komise vzdor oznámení učiněné v koncilní aule žádnou revizi neprovedla. Také dalších 111 koncilních otců si přálo přidat do textu následující slova : Pročež z Písma svatého nelze dokázat každou katolickou nauku. Vzhledem, mimo jiné, i ekumenickým důvodům bylo rozhodnuto tuto větu do textu nepřidávat. Papež chtěl, aby se na zasedání Teologické komise přečetl citát sv. Augustina :,, Je mnoho věcí, které zastává celá církev a o kterých se právem věří, že je učili apoštolové, i když je nelze nalézt v písemné formě." Z nějakého důvodu tento citát na zasedání nezazněl. Při hlasování o schématu 20. a 22.září 1965 byl porušen jednací řád, když se před hlasováním nečetla zpráva Teologické komise. Schéma sice bylo odhlasováno, ale papež Pavel VI. zasáhl a text 9. článku byl doplněn větou : ,,...to je důvod, proč Církev nečerpá svou jistotu o všem co bylo zjeveno pouze z Písma svatého.."Tak tuto větu v Dokumentech již známe.

  Výhrady ke schématu se netýkali jen článku 9-vztahu mezi Písmem a ústním podání, ale také článku 11, kdy 184 koncilních otců žádalo o vyškrtnutí obratu "pro naši spásu" z textu, že "je třeba uznat, že knihy Písma svatého učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou...pro naši spásu." Argumentovali, že tato věta omezuje neomylnost Písma jen na věci víry a mravů. Papež jim dal za pravdu a při novém jednání komise kardinál Bea upozornil na skutečnost, že o o frázi nerozhodovala kombinovaná komise, ale, že byla vsunuta později. Po jednáních byla fráze přeformulována tak, jak ji známe dnes.  Papež také zasáhl do článku 19, kde stálo, že :,,Bibličtí spisovatelé sepsali čtyři evangelia...vždy tak, že nám sdělují o Ježíši pravdivé a upřímné údaje.! Schéma tím omezovalo pravdu evangelií pouze na věci vyprávěné "o Ježíši" Opět bylo zjištěno, že ačkoliv se kombinovaná komise skládala ze Sekretariátu pro podporu jednoty křesťanů a Teologické komise, sporné pasáže však Sekretariát pro podporu jednoty křesťanů koncipoval sám, nezávisle na Teologické komisi. Začátek článku pak, po dlouhých jednáních byl změněn a zněl :,,Svatá matka církev...." Tak jak to známe.

   Článek jsem psal ponejvíce podle knihy Rýn se vlévá do Tibery od P.Dr.Ralpha Wiltgena který jako nadšený příznivec druhého vatikánského koncilu založil nezávisloiu a mnohajazyčnou koncilní zpravodajskou službu, která publikovala v šesti jazycích a měla přes 3000 odběratelů v 108 zemích. Díky stálým a každodenním kontaktům s koncilními otci a perity měly jeho informace potřebnou hloubku, osvětlovaly kořen otázek i události v pozadí. Na koncilu byl pod ochranou liberálního křídla.   Něco málo jsem použil z článku Mons.Josepha Clifforda , Kardinál Ottaviani a koncil a článku R. Malého.

   vysvětlení : nechci tímto článkem zpochybňovat konstituci Dei verbum, jsem přesvědčen, že se dá pravověrně vysvětlit, ale chtěl jsem dokázat, že na zamítnutí původního Ottavianiho schématu, měl veký vliv ohled na nekatolíky, v tom smyslu, že minimálně byly dělány kompromisy z pravdou. Daleko více je tato skutečnost zastoupena i v dalších dokumentech DVK, nejvíce snad v změně, kdy se samostatné schéma o Panně Marii stalo jen jednou,  poslední kapitolou v konstituci Lumen gentium.