Dokončení o obrácení malého Petra

Pokračuji ve vypravování o obrácení malého Petra, jeho táty, jeho maminky a sourozenců.

Před čtyřmi léty, začal Petr chodit do deváté třídy a rozhodoval se co dál. Rozhodl se pro jednu  uměleckou školu, problém byl, že, ta škola je pouze v Praze. Když jsem se to dozvěděl, řekl jsem si, že se za něj musím více modlit, aby nepadl do nějaké duchovní pasti, které jsou v Praze na každém rohu. Říkal jsem si. :Kéž by tam v Praze, on kluk ze Šumavy potkal dobré lidi, nejlépe nějakou dobrou křesťanskou rodinu". První rodina která mě v mysli napadla, byla rodina známého pražského tradičního katolíka M.S. Ale to mně skutečně jen tak prolétlo hlavou.  Sám sobě jsem slibotechna a tak jsem se skoro za Petra nemodlil.

 Petr pak odešel na studia do Prahy, každý víkend se vracel a vrací, aby mohl ministrovat panu faráři, i kdyby jen na jeden den. Jednou na podzim jsem si povídal s Petrem o Praze, škole a tak a já mu řekl, že by si v Praze měl najít křesťanskou rodinu, než jsem to dopověděl, tak Petr řekl :"Jó, se mnou chodí do třídy jedno děvče, to je z takové velé rodiny, jmenují se S." A já zalapal po dechu, ano byla to rodina, M.S. která mě tenkrát první proletěla hlavou. 

 Děkuji ti Velký Bože, vyslýcháš prosby, které ani nejsou vysloveny, kolik je v Praze středních škol, kolik studentů na nich studuje a zrovna tito dva se potkají né jen v jedné škole, né jen v jednom ročníku, ale v jedné třídě.

 Petr dál chodí ministrovat do farního kostela, ale ve všední dny jsou zde už převážně tradiční mše svaté. Naučil se na nich ministrovat na kursu u Dominikánů v Praze a když se každý pátek vrací domu, do jižních čech, vezme to přes Plzeň kde má katechismus od otce Nohejla.

    To je konec příběhu o obrácení malého Petra, kterého jsem jako pětiletého vídal jezdit do školky na kole.