O obrácení malého Petra

Nevím , jestli to znáte, vidíte třeba nějakého cizího člověka a on vás něčím zaujme, ani nevíte proč a čím, jen jakoby jste tušili, že s tím člověkem budete mít někdy v budoucnosti co do činění. Jen čekáte, kdy se to stane a proč. Tak tedy nevím, jestli to znáte, ale já ano, mně se to vícekrát za život stalo. Postupně bych chtěl některé z těch podivných seznámeních popsat, také kvůli sobě,  protože vzpomínky se mi už občas začínají plést, tak dokud si ještě pamatuji.

  Vídal jsem ho jako malého kluka, jak se svojí maminkou každé ráno jezdil na kole do školky, mně se to líbilo a bylo sympatické, na kole do školky tady v tomto kraji, kde neznáme rovinu jako třeba dole v Budějovicích, u nás je vše buď skopec nebo dokopec.

  Uplynuly dva roky, přiblížilo se léto a ve dveřích našeho bytu stojí ten už trochu větší kluk se svojí maminkou, která mě prosí, zda by Petr, jak se ten kluk jmenuje, zda by Petr nemohl jet na farní tábor.  "Ale ten tábor je pro věřící děti" řekl jsem, :"A my máme docela přeplněný stav" No nakonec jsme ho vzali, stejně na ty tábory jezdily i jiné  nevěřící děti.

 Tenkrát jsme tábořili v západních Čechách a už po cestě ve vlaku jsem pochopil, že s Petrem budou problémy. Byl absolutně neposlušný a nezvladatelný. Prostě nejenže neposlouchal, ale schválně dělal přesný opak, když mu člověk řekl aby šel, tak si sedl, když měl sedět, tak  okamžitě vyskočil a začal pobíhat, když měl běžet sem, běžel tam. A tak to bylo ve všem, nepomohla žádná motivace, sliby, výhružky, musím ovšem napsat, že Petr to nedělal ve zlém, byla to jeho zábava a měl z toho legraci. Já jsem v té době dělal tábory už deset let a nevěděl jsem si rady, další vedoucí, která je PeaDr řekla, že se s tímto nikdy nesetkala. Rozhodl jsem se, že holt zavolám jeho mamince ať nám poradí, nebo ať si ho odveze. To už byla tak půlka tábora za náma, a tak za námi přijel náš pan farář. Ten den jsme šli na výlet do Horšovského Týna, šli jsme asi deset kilometrů přes les a Petr si zas dělal, co chtěl. Zrovna byl na útěku na druhou stranu než jsme šli, když na něj pan farář zavolal, aby k němu šel. Petr se otočil a pomalým krokem šel k panu faráři a už se od něj nehnul. Jak pejsek se stále motal kolem něho a dělal mu, co mu na očích viděl. Pan farář pak odjel a Petr se vrátil do svých starých kolejí, ale rozhodl jsem se, že už to nějak vydržíme.

  Vrátili jsme se z tábora a Petr se další neděli objevil v kostele na nedělní mši, já byl zvyklý, že  občas nějaké nevěřící dítě, které bylo s námi na táboře jednu nebo dvě neděle se objevilo v kostele, ale Petr se objevoval v kostele každou neděli, nejdřív začal chodit za mnou na kůr a začal se učit na varhany, pak začal ministrovat a chodit do kostela každý den, pokud to šlo. Zároveň začal chodit na faru pomáhat panu faráři, uklízet, hrabat seno, štípat dříví, odhazovat sníh , a tak jako na táboře, se nechtěl  od pana faráře hnout. Další jaro se Petr ve svých necelých devíti letech nechal pokřtít.Pamatuji si, že se četlo čtení o povolání Samuela. Na křest přišla jeho maminka s jeho tátou. Jeho táta po Petrově křtu začal chodit každou neděli na mši svatou. Pak začala chodit i Petrova maminka, pak měli v kostele svatbu, pak nechali pokřtít své další děti. 

  Je to už přes deset let a tato rodina každou neděli jako první přichází do kostela, každou neděli se před mší celá rodina v kleče modlí růženec, včetně tříleté Anežky, po mši ještě zůstávají v kostele, a Petr odjíždí s panem farářem na další 2-3 mše ministrovat. 

  Zázraky a neuvěřitelné  "náhody" mají u Petra ještě pokračování, ale chtěl bych to napsat až zítra.

  Pokračování, které opravdu stojí za to, je na mém blogu v dalším článku https://maxmilianrex.signaly.cz/1304/dokonceni-o-obraceni-maleho-petra