Jak se žije křesťanům, kteří konvertovali od židů.

Tyto otázky si neustále klade Klaus Mosche Pilz, katolický konvertita ze židovství žijící v Izraeli. Narodil se v židovské rodině v Rakousku, jako malý chlapec musel s rodiči po anšlusu r. 1938 emigrovat. Pilzovi zakotvili v Izraeli, Klaus Mosche tam vystudoval na telavivské univerzitě sociologii a filozofii, bojoval také v izraelské armádě proti Egyptu a Sýrii, pracoval jako žurnalista ve vlivných izraelských denících „Haarec“ a „Jerusalem Post“. V osmdesátých letech, inspirován hlubokým dojmem, jaký u něho zanechal  Sv. Otec Jan Pavel II., konvertoval ke katolické církvi.

Ihned nastaly potíže. Pilz ztratil zaměstnání a izraelské státní občanství. Úřady na něho vyvíjejí neustálý tlak, aby se ze země vystěhoval. On však odmítá, neboť považuje Izrael za svoji vlast a za zemi, která je mu drahá, neboť zde  žil a působil Ježíš Kristus. Snáší proto statečně všechny útrapy, žije z honorářů za novinářské články a publikace uveřejněné v zahraničí, především v anglické a německé jazykové oblasti. Považuje se za „židokřesťana“ a  zaměřuje se  na misijní aktivitu mezi svými krajany - příslušníky izraelského národa.

Pilz si ve své publicistické práci často klade otázku, jestli něco nedluží také židé křesťanům. Neustále se mluví jenom o protižidovských pogromech ve středověku a o nacistickém holocaustu, který, nota bene, nebyl dílem křesťanů, ale hitlerovských neznabohů a mnoho katolíků i protestantů včetně papeže Pia XII. se snažilo pronásledovaným židům pomoci. Nemají však také křesťané spravedlivé důvody ke stížnostem vůči židům?

Tak se Pilz neustále ptá a nechodí pro odpověď daleko, neboť ji má naservírovanou přímo ve své vlasti. Jak to, že Stát Izrael, který je náboženským státem, přiznává izraelské občanství a všechna práva z toho plynoucí i židům-ateistům, ale židům, kteří se dali pokřtít, nikoliv? Ti jsou vystaveni tvrdé diskriminaci: nemohou najít práci, nesmějí studovat, nedostávají licenci k podnikání, nemají aktivní a pasivní volební právo atd., protože křtem ztratili izraelské občanství. Vyvíjet křesťanskou misionářskou aktivitu mezi židovským obyvatelstvem je považováno za trestné, postihy jsou v rozsahu od pokuty až k uvěznění. Pilz obviňuje Stát Izrael z pokrytectví, když se prohlašuje za náboženský stát, ale ateisté jsou mu přitom bližší a přijatelnější než křesťané, nota bene když to nebyli křesťané, kdo posílal  židy do plynových komor, ale právě vyznavači ateismu, němečtí nacisté. K  této diskriminaci mezinárodní organizace pro lidská práva, jindy tak citlivé na sebemenší represi vůči levicovým teroristům, mlčí. Je to spravedlivé a normální?