O co vlastně šlo na letošní biskupské synodě ?

Už od 18. a 19. století osvícenci, liberálové a socialisté bojovali za legalizaci rozvodů. Když toho dosáhli, volali po maximálním uvolnění rozvodových pravidel, což nabylo svých hrůzostrašných forem v sovětském Rusku hned po revoluci, kdy stačilo jen vyplnit „bumážku“ se žádostí o rozvod a jakékoliv soudní řízení se stalo zbytečným. Dalším výchozím bodem byla tzv. „sexuální revoluce“ v západním světě r. 1968, kdy především mládež žádala totální uvolnění sexuálních vztahů kohokoliv s kýmkoliv. Tím započal, podporován všudypřítomnou pornografií v médiích, frontální útok na monogamní rodinu, tvořenou jedním biologickým otcem, jednou biologickou matkou a dětmi, jenž trvá dodnes a získává stále větší úspěchy. Již nejde jen o legalizaci úplné sexuální promiskuity (toho bylo už dosaženo), ale o prosazení homosexuálních svazků na stejné úrovni s řádným monogamním manželstvím. Toto nazýváme „genderismem“, neboli „genderovou ideologií“, jak skvěle analyzuje ve své knize „Globální sexuální revoluce“ Gabriele Kuby.

Katolická církev tomu od prvopočátku čelila a je zbytečné uvádět tady velké množství dokumentů jejího magistera. Nicméně v důsledku známého rozkladu věrouky a mravouky po II. vatikánském koncilu zhoubný jed genderu pronikal postupně i do jejího nitra, jak markantně ukazuje průběh současné mimořádné synody o rodině. To bohužel podporuje sám papež František, který se v tomto diametrálně liší od svých předchůdců Benedikta XVI. a Jana Pavla II. (srvn. např. dokumenty JP II. Familiaris Consortio, Veritatis Splendor a Evangelium Vitae). Jeho ostentativní podpora kontroverzního německého kardinála Waltra Kaspera, hlavního prosazovatele změn v praxi podávání sv. přijímání rozvedeným a znovusezdaným a přístupu k homosexuálním a lesbickým párům, nenechává nikoho na pochybách, na čí straně papež stojí. Hned 4. den po volbě papežem Kasperovi poděkoval za jeho „hlubokou“ teologii, ačkoliv musel velmi dobře vědět, že Kasper patří k duchovním dědicům Rahnera a Schillebeeckxe a ve smyslu jejich teologie odmítá uznat, že zmrtvýchvstání Krista je historickou událostí, přiznával mu pravdivost pouze v oblasti víry a náboženské mystiky. V 90. letech byl biskupem v německém Stuttgartu a podepsal spolu s mohučským biskupem Karlem Lehmannem a freiburským arcibiskupem Oscarem Seierem prohlášení, že ke sv. přijímání mohou přistoupit „alle wiederverheiratete, die sind in seinem Gewissen ueberzeugt, dass ihre erste Ehe ist Nichtigkeit“, přeloženo do češtiny: „…všichni znovusezdaní, kteří jsou ve svém svědomí přesvědčeni, že jejich první manželství je nulitní.“ Kongregace pro nauku víry v čele s kardinálem Josephem Ratzingerem toto kategoricky odsoudila, přesto však v rozporu s veškerou logikou Kasper postupoval po žebříčku církevních hodností a stal se jedním z nejvýznamnějších kuriálních kardinálů. Papež František na konsistoři kardinálů v předvečer říjnové synody vřele poděkoval Kasperovi za jeho referát, v němž naznačil otevření možnosti pro přístup sezdaných po rozvodu ke svátostem, a řekl, že jeho teologie „by měla být studována na kolenou“.

A je možno přidat další Františkovy výroky. 28.7. 2013 na zpáteční cestě z kongresu mládeže v brazilském Rio de Janeiro řekl na tiskové konferenci v letadle známou větu na adresu homosexuálů „Kdo jsem já, abych soudil…“ Samozřejmě, že nikdo nemá právo soudit druhého člověka, nicméně od hlavy Církve právem očekáváme, že odsoudí hřích, což neudělal. Vzpomeňme též na podivné neautorizované rozhovory, poskytnuté bojovnému ateistickému novináři Scalfarovi, a telefonní rozhovor s jednou Argentinkou, žijící s rozvedeným mužem, jíž odmítal farář podávat sv. přijímání, a kterou měl vyzvat, aby „chodila tam, kde jí podají“. Záměrné zkreslení je u mainstreamových médií běžné, mohlo se tak stát i s výroky papeže, nicméně proč tiskové středisko Sv. stolce tady nic nedementovalo? 5. října zahájila v Římě za účasti papeže své zasedání biskupská synoda o rodině. Už úvodní odstranění latiny jako úředního jazyka nevěstilo nic dobrého. Obavy, že na tomto grémiu dojde ke změkčení katolické nauky ve věci znovusezdaných rozvedených a homosexuálů, vyjádřilo v knižní podobě 5 kardinálů: Raymond Burke, Gerhard Müller, Vitasio de Paolis, Carlo Caffara a Walter Brandmüller. K nim se připojili dodatečně Angelo Scola, George Pell a sekretář Kongregace pro východní církve Cyril Vasiľ. Hned první den se prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Gerhard Müller musel ohradit proti cenzuře příspěvků. Na předešlých synodách každý diskutující musel předložit svou řeč písemně, aby mohla být dána k dispozici médiím, tentokrát však se vydávaly  každý den pouze tiskové zprávy o přednesených referátech. To měli na starosti generální sekretář synody kardinál Lorenzo Baldisseri a jeho pravá ruka biskup Bruno Forte, již dlouhodobě požadující, aby Církev uznala sňatky homosexuálů. Médiím byla předkládána pouze vystoupení Kasperových stoupenců, zatímco referáty zastánců autentických rodinných hodnot se cenzurovaly. Za Kaspera se nadto postavil německý episkopát jako celek v čele s mnichovským kardinálem Reinhardem Marxem.

Za této situace přednesl potom 13.10. maďarský kardinál Péter Erdö kontroverzní a skandální „Relatio post disceptationem“, čili zprávu po rozpravě (její plný text lze najít na tiskovém webu slovenské biskupské konference tkkbs.sk). Jak sám Erdö uvedl, autorem většiny formulací je právě biskup Bruno Forte. Podle nejnovějšího sdělení australského katolického evangelizátora Michaela Vorrise však text této zprávy měla média k dispozici ještě dříve, než ji kardinál Erdö přečetl a než se s ní biskupové stačili seznámit. Nejhorší jsou tyto paragrafy:

a) 18-20: S odvoláním na koncilní deklaraci „Nostra Aetate“ se zde připomínají „pozitivní prvky v nedokonalých formách manželství…“, podobně jako NA píše o „pozitivních prvcích v nekřesťanských náboženstvích“. Zcela se přitom pomíjí zásadní otázka: Je život mimo svátostné monogamní manželství objektivně životem ve hříchu nebo ne? Katolická nauka od prvopočátku učí, že objektivně třeba tuto formu jednoznačně odmítnout jako hříšnou – a proto nelze umožnit znovusezdaným po rozvodu přístup ke svátostem, pokud svůj stav neupraví v souladu s Božím ustanovením a přirozeným mravním zákonem. Jistěže subjektivně vzhledem ke složitým životním okolnostem se nemusí jednat o život v těžkém hříchu, ale to ví Bůh, nikoli člověk, proto Církev musí přistupovat k tomuto soužití jako k objektivnímu faktu těžkého hříchu.

b)47: Nabízí se pro rozvedené a znovusezdané „možnost přijímat po období pokání…“, ale nic konkrétního. Církev to má již dávno vyřešené tím, že umožňuje těmto lidem přijímat, jestliže se zavážou k rezignaci na sex a k životu „jako bratr a sestra“, pokud návrat k řádnému prvnímu manželství není objektivně možný a rozchod těchto partnerů by byl na újmu výchovy nedospělých dětí z tohoto svazku vzešlých.

c) 50-52: Nejotřesnější a očividně odporující nauce Církve je však věta: „Homosexuální osoby mají dary a kvality, které mohou nabídnout křesťanskému společenství…“ Určitě i homosexuál může mít přirozené dary a kvality, jež jsou pro Církev užitečné, ale takovými dary a kvalitami disponují různí věřící bez vazby na sexuální orientaci. Věta z Relatio však téměř otevřeně říká, že se jedná o „dary a kvality“, kterými disponují pouze homosexuálové a nikoli heterosexuálové, což znamená, že tyto dary jsou použitelné pouze tehdy, když gejové a lesby svoji orientaci sexuálně žijí, což je objektivně těžkým hříchem. Tento výrok synodní mezizprávy jednoznačně naplňuje teologickou známku „sententia heresi proxima“, ne-li přímo „heresis de fide ecclesiastica“. To už je přímá zrada katolické nauky.

Konzervativní biskupové byli pobouřeni: jihoafrický kardinál Wilfried Napier, arcibiskup z polské Poznaně Stanislaw Gadecki s podporou polského episkopátu aj. Hlasy odporu zazněly i od laických obránců tradiční rodiny. John Smeaton, prezident organizace Voice of Family, zastřešující nejvlivnější celosvětové prolife a profamily sdružení, prohlásil synodní zprávu za „zradu katolických rodin“. Kardinál Kasper, ideový strůjce požadovaných změn, se nadto kompromitoval, když v rozhovoru pro zpravodajskou agenturu Zenit napadl africké biskupy, odpůrce liberalizace katolické nauky, že jejich problémy nemají co dělat s projednávanou tématikou. Když byl za to kritizován, rozhořčeně popřel, že by kdy Zenitu takový rozhovor poskytl. Jeho redaktoři ale zveřejnili na internetu celou nahrávku rozhovoru. Kasper se poté vymlouval, že prý  mluvil s redaktory pouze „soukromě“ a nedával jim žádný rozhovor.

Papež František se za celou dobu vůbec nevyjádřil, ačkoliv kardinál Burke jej k tomu několikrát vyzval. Burke proto 18.10. v rozhovoru pro internetový portál BuzzEeed otevřeně prohlásil, že „král je nahý“ a poprvé tak v dějinách tohoto pontifikátu zazněla přímo z kardinálského kolegia kritika papeže Františka. Burke řekl doslova: „Papež František způsobil mnoho škody, když se veřejně nevyjádřil, co je jeho postojem, když si pouze vybral nějaké kardinály, aby ohledně rozvodů a zacházení s homosexuály prosazovali jeho stanovisko. V takovém případě by nenaplnil svůj mandát… Papež musí sloužit pravdě. Není mu dovoleno měnit nauku Církve o nemorálnosti homosexuálního chování nebo o nerozlučitelnosti manželství nebo o sexuálním soužití mimo ně…“ Dále potvrdil zprávy médií, že byl ze svého úřadu prefekta Apoštolské signatury sesazen a jmenován patronem řádu maltézských rytířů, což znamená čestnou funkci bez jakéhokoliv vlivu na vnitrocírkevní rozhodování. Prozatím to ještě nedostal písemně, nicméně ústně už mu to bylo řečeno.

Pobouření, který Relatio vyvolalo mezi konzervativně laděnými biskupy, nakonec způsobilo, že ze závěrečné zprávy výše uvedené sporné body vypadly. Tak, jak si ji můžeme i my z oficiálních církevních periodik přečíst, můžeme o ní konstatovat pouze jedno: nemastná, neslaná. Papež František v kázání k ukončení synody se opět nevyjádřil k tomu, co bylo hlavním motivem synody: jak podpořit rodinu tváří v tvář ohrožení genderismem a potvrzení tradiční nauky Církve ohledně znovusezdaných po rozvodu, párů žijících na hromádce a homosexuálů. Místo toho nepřímo napadal kardinála Burka, na jehož výzvu, aby se jasně vyjádřil, ani tentokrát nereagoval. Omezil se jen na fráze o těch, kteří se „nechtějí nechat Bohem překvapit“, kam zařadil – jak jinak – „tradicionalisty“. Citujeme přesně podle www.radiovaticana.cz:

„Pokušení nepřátelské umíněnosti, tj. snahy uzavřít se do toho, co je psáno (litery), a nenechat se překvapovat Bohem, který je Bohem překvapení (duch); do zákona, do jistoty toho, co známe, a ne toho, co se máme ještě naučit a čeho máme dosáhnout. Od Ježíšových dob je to pokušení horlivců, skrupulantů, puntičkářů a nebo – dnes – takzvaných „tradicionalistů“ a také intelektuálů.“

Aby ovšem nevypadal „jednostranně“, dostali „své“ i lidé z opačného tábora:

„Pokušení destruktivního humanitářství, které ve jménu klamného milosrdenství obvazuje rány bez toho, že by nejprve hojilo a léčilo, zaobírá se příznaky a nikoli příčinami a kořeny. To je pokušení „humanitářství“, bázlivců a také takzvaných „progresistů a liberálů“.“ Tím ovšem neměl na mysli Kasperovy (a své) stoupence na synodu, tím pouze reagoval na aktuální postup některých úředníků římských radnic, kteří pochopili synodní mezizprávu tak, že teď už „mohou“ bez obav z církevních trestů oddávat homosexuální páry a začali to dělat.

Chování papeže Františka – sine ira et studio – naplňuje všechny známky pokrytectví. Proč nereaguje na výzvu kardinála Burkea a nevystoupí jasně s prohlášením, které brání tradiční katolickou nauku o nemožnosti znovusezdaných po rozvodu, lidí žijících v nelegitimních svazcích a homosexuálních „partnerstvích“ chodit ke svátostem? Když to nedělá, tak je zřejmé, že toto stanovisko, jediné možné a myslitelné u papeže, nezastává. Je-li však tomu tak, potom by se měl k tomu veřejně přihlásit a neschovávat se za kardinály Kaspera, Baldisseriho aj., aby prosazovali jeho stanovisko. Jenže toto právě on neudělá, protože to by jej vystavilo požadavku konzervativních a tradičních katolíků, aby odstoupil, neboť není věroučně v souladu s katolickou naukou. Skutečně nelze, než takové jednání rozhodně odsoudit.
I když závěrečná zpráva synody, nota bene nijak závazná, protože řádná synoda se má konat až na podzim příštího roku, neobsahuje věty odporující katolické nauce, tak přece jen nelze ani omylem hovořit o „porážce“ kasperovců. Svědčí o tom jejich výroky hýřící pocitem uspokojení. Filipínský kardinál Luis Tagle např. řekl: „Duch koncilu opět vane.“ A kardinál Marx prohlásil zcela jasně: „Magisterium Církve není statickým souborem vět, ale ale rozvíjí se. Doktrína je podrobena dialogu…“ Dále potom rozváděl, že prý nauka papeže Jana Pavla II., obsažená v dokumentu „Familiaris Consortio“, potvrzující nemožnost znovusezdaných po rozvodu přijímat Eucharistii, není závazná a může být kdykoliv změněna.
Výše uvedený Michael Vorris vidí naopak letošní mimořádnou synodu jako vítězství neomodernistů v čele s Kasperem. Oni předem počítali s tím, že se jim v této fázi ještě nepodaří oficiálně prosadit podávání sv. přijímání osobám v  nelegitimních svazcích a homosexuálům, nota bene nebylo to ani tak zcela teď ještě v jejich zájmu. Šlo jim o něco jiného: o plán vytvořit na této mimořádné synodě nátlakovou vlnu, která prostřednictvím médií bude  kněžím v pastoraci prezentovat mylný dojem, že podávat věřícím v hříšných svazcích sv. přijímání a udělovat jim rozhřešení bez požadavku nápravy je „již“ téměř dovoleno. Za rok se má konat řádná synoda, kde sice nejspíš bude tradiční nauka formálně potvrzena, ale zároveň se uvede – podobně jako tomu bylo v případě zavedení přijímání na ruku v 60. a 70. letech – že v praxi se to „téměř nikde“ nedodržuje a proto to nelze nakazovat. Bohu díky za odvážné a poctivé hodnostáře typu kardinála Burkea, arcibiskupa Gadeckého a další. Kéž jejich příklad inspiruje také další církevní hodnostáře, o to se modleme. Tradiční katolíci spolu s prolife a profamily hnutími musí vyvinout systematický tlak, neboť jestliže Katolická církev ustoupí od obrany rodinných hodnot, kdo ji nahradí? Kéž Bůh
nám pomáhá!

PhDrRadomír Malý

Otisknuto se souhlasem autora

Komentovat lze přímo pod originálem zde http://www.duseahvezdy.cz/2014/10/21/o-co-vlastne-slo-na-letosni-biskupske-synode/