Lucie má jméno od latinského slova lux-světlo. Světlo je totiž při pohledu krásné, protože, jak praví svatý Ambrož, podstata světla je taková, že všechen jeho půvab spočívá v pohledu. Jeho šíření je také prosto poskvrny, protože se neposkvrňuje, ať se šíří přes cokoli špinavého. Postupuje přímo bez zakřivení, prochází sebedelší vzdálenost bez velkého zdržování. Tím se ukazuje, že svatá panna Lucie měla panenský půvab bez jediného kazu, že se v ní šířila křesťanská láska bez příměsi nějaké nečisté lásky pozemské, že její směřování k Bohu postupovalo přímo bez oklik, že cesta božského působení byla u ní předlouhá bez zdlouhavé nedbalosti.
Začátek legendy o svaté Lucii v Legenda aurea
"křesťanská láska bez příměsi nějaké nečisté lásky pozemské"!
To nutí ptát se, jestli je podle vzácného dávného autora nějaká pozemská láska "čistá", a pokud ne (v což pevně doufám), tak jestli nějaká "neznečištěná křesťanská láska" ve stvořeném světě kdy existovala.
Tak pokud tam autor píše o nečisté pozemské lásce, počítám, že je i nějaká čistá pozemská láska. Koneckonců, sv Lucie byla též pozemšťankou.
"Tak pokud tam autor píše o nečisté pozemské lásce, počítám, že je i nějaká čistá pozemská láska."
Já ne. Když někdo napíše "ohavný blud", neznamená to přeci, že je i nějaký jiný blud, který ohavný není. V literární řeči se často jen pro zesílení účinku vypovídá i přívlastek, který dané věci náleží nutně.
A co třeba mateřská láska? Ta by se mohla považovat za pozemskou a čistou ...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.