Karel May jako hudební skladatel

Karel May je znám jako autor mnoha dobrodružných knih, z nichž jistě nejnámější jsou ty o náčelníku Apačů Vinetouovi. Ale třeba také zamilovaného románu Hulánova láska, který je psaný docela jiným slovem.

 Karel May  byl také výborný muzikant a skladatel. Od dětství hrával na housle, klavír a varhany, v dospělosti přidal dechové nástroje. 

 Hudba se často objevuje i v jeho díle, tak třeba v druhém dílu Satana a Jidáše nechává May přijet do Drážďan svého přítele Vinetoua. Vinetou přichází na zkoušku pěveckého sboru, jehož členem May byl a náčelník se od evropské hudby nemůže odtrhnout a poslouchá ji až do půlnoci.

Nebo v jihoamerickém románu Na Rio de La plata, tam pomůže z rozpaků varhaníkovi, který své věci moc nerozumí  sám odehraje na varhany celou mši.

 A v románu Na divokém západě, když Vinetou s Old Shatterhandem v jedné osadě vyslechnou zpěv Ave Maria, který Vinetoua očaruje, vedou oba bratři duchovní rozhovor. V tom samém románu je Vinetou střelen do hrudi a umírá Shatterhandovi v náručí, jeho poslední slova vyznávají víru v Ježíše Spasitele. Osvobození osadníci doprovodí Vinetoua na věčnost opět písní Ave Maria - a to z "kameného výstupku, aby se melodie lépe nesla"  Tu písničku Ave Maria napsal a zhudebnil Karel May - Old Shetterhand. Na you tube se dá najít.

 Já bych vám ale chtěl ukázat jinou jeho skladbičku, neznámou, ale opravdu hezkou pravděpodobný název je Siciliana a vztahuje se k nahoře zmíněnému románu Hulánova láska a stejně jako tento román je psán docela jiným slovem, než Mayovi indiánky, je tato skladbička psaná docela jinou notou než bylo tehdy v Sasku obvyklé. Hraje ji má dcera Veronika  před pěti lety, já ji doprovázím.  https://www.youtube.com/watch?v=SJtEUX33cVI

Nakonec ještě slova manželky Karla Maye Kláry:„Často jsem pozorovala, jak nádherně působí na Karla Maye hudba. Při vznešených tónech varhan se vždy ponořil do sebe a zapomněl na své okolí. V Jeruzalémě hrál v německém kostele na varhany a ještě přes zvuk nástroje s námi hovořil. Pak zahrál větu Bachovy fugy. Zapomněl na předepsanou linii a upadl do hudebního snu. Když ho něco vyrušilo, náhle hru ukončil a my viděli duchem nepřítomnou tvář se stopami slzí. Vrávoravě, jako by byl opilý, se zvedl a trvalo celé vteřiny, než se znovu vrátil do našeho všedního světa. Takový stav jsem u něj také často pozorovala, když pracoval.“