Moji homosexuálové

Bylo to dávno a bylo to takhle: Byl jsem kdysi požádán hrát na mši v  nedalekém městečku při svátku patronky tamnějšího kostela, neboť jejich varhaník byl na dovolené. My varhaníci v okolí lipenského jezera se známe, ale toho, kterého jsem měl zastupovat jsem neznal, poněvač teprv nedávno nastoupil do služby po zemřelém předchůdci. Ale bylo dáno, abych ho poznal a to už na zmíněné mši sv. Přijel jsem tam z celou rodinou, protože jsme měli slíbený oběd a příležitost ,aby má milá žena  nemusela vařit a byla obsluhována zbožnými ženami se nabízí tak maxmiliáně jednou za třináct dní. A tak jsme se tam dostavili, připravil jsem si noty, naladil svým dětem nástroje a byl jsem připraven začít, když se ozvaly  rozčílené kroky na schodech ke kůru, doprovázeny mírně hysterickým hlasem, sdělujícím svému schodivšiskému okolí, že tady je varhaníkem on a že nepřerušoval dovolenou, aby si nemohl zahrát. 

 Takhle jsme se seznámili. My s ním a on s námi. Byl to asi čtrnáctiletý chlapec, s kterým jsme se nakonec dobře dohodli, že on tedy bude hrát a my sníme oběd, nebo spíš, něco on, něco my - oběd i hraní. 

 Protože nám o sobě mnoho řekl, a to i dosti osobní věci, že ho vychovávají pěstouni, že byl poměrně dlouho v dětském domově, a také, že nedávno uvěřil v Boha a nechal se pokřtít, přes mírný nesouhlas pěstounů. A že nezná moc věřících mladých lidí nebo dětí. A tak jsem mu nabídl, že může jet na tábor pro věřící děti, jenž jsme s mou milou Markétou pořádali, ačkoliv už nebylo místo a on byl poměrně starý.

 A tak jsme ho vzali na tábor. V té době už na něm bylo vidět, že něco důležitého s ním není v pořádku, všimli si toho všichni vedoucí, ale nikdo nechtěl první říci to, co nakonec vyslovil náš kuchař :"Ten kluk, skončí v Praze na Hlavním nádraží" .Jeho hysterická, zženštilá povaha, pohyby, zájmy, vše nasvědčovalo, že asi nebude na holky. Já jsem stále doufal, že to vše je důsledkem pobytu v děcáku.

 On byl opravdu hluboce věřící, miloval Pána Boha, Pannu Marii, Církev. Bylo na něm vidět, že kudy chodí, tudy myslí na Boží lásku, na Boží milosrdenství....A nejen myslí, i rád o těchto krásných věcech mluví, opravdu v něm přetékalo srdce do slov. 

Tábor skončil a přišla další léta.

 Nebudu nyní psát o dalších létech, co jsem se sním potkával, možná by to bylo zajímavé, ale já chci jen napsat, že homosexuální orientace u něj byla čím dál tím zřetelnější. Po létech jsem ho jednou potkal a on mi řekl, že už nehraje na varhany ani nechodí do svého kostela, poněvač mu jeho farář odmítl dát rozhřešení........Tak co asi.

 Odešel do Prahy. 

Loni jsem se s ním setkal na svatbě našich společných známých z onoho tábora. Na té svatbě mi oznámil, že homosexuální chování není  hřích, protože mu to řekl Tomáš Halík, a jiní kněží, a že bude slavný, protože salesián Ladislav Heryán,  o něm a jeho několikátém partnerovi píše ve své knize. Co mi řekl, to píšu.

A letos na jaře jsem se dozvěděl, že je HIV pozitivní.

  Znám jiného věřícího katolíka  homosexuála, znám ho od dětství, byl přítel mých rodičů. Dnes mu bude k sedmdesátce, jsem přesvědčen, že celý život žil v čistotě. Vždycky, když jsem ho potkal mi připadal, jako šťastný člověk.