Honza dostal přes držku, když bránil to, co má rád

Byli jsme tři kamarádi, před čtyřiceti lety asi tak. Chodili jsme spolu do skautského oddílu, v té komunistické době  byl zamaskován jako TOM- turistický oddíl mládeže. Dodnes mi není jasné, jak mohly tehdejší úřady přehlédnout, že se v tomto oddíle soustředí děti  dosti politicky pochybných lidí, vždyť náš vedoucí Jiří Zachariáš -Pedro-byl jeden z prvních signatářů Charty 77 a dosti dalších Chartistů v tom oddíle mělo své děti, třeba Petr Úhl, Hradílkovi, levoboček Dienstbiera tam byl... také tam chodilo dosti dnes známých osobností, třeba Jiří Lang- donedávna ředitel BIS, nebo kandidát na prezidenta z posledních voleb Pavel Fišer, novinář Ondřej Štindl,šéf arcidiecézní charity Vojtěch Eliáš, biskupský vikář Michal Němeček....a také moji dva kamarádi z nichž jeden se jmenoval Honza a druhého zde budu jmenovat B.

 Byli jsme kamarádi, a tak jsme se nejen potkávali ve skautu, ale i jen tak  jsme spolu chodili po normalizační Praze, hledajíce dobrodružství. 

 Stalo se nám jednou, když jsme prolézali na Starém městě různé dvorečky a zákoutí hledajíc Stínadla, že jsme se ocitli v zajetí jakési party o trochu starších kluků. Byli to kluci, kteří chodili s Honzou do stejné školy, jen o třídu výš a očividně Honzu neměli rádi. Postavili se kolem nás a začali nám nadávat. Měli jsme strach, a tak jsme mlčeli a  nadávat si nechali. Ale pak začali nadávat i Honzově matce, kterou znali, jelikož byla jejich učitelka a to už Honza nevydržel a ozval se aby jeho maminku z toho vynechali. Jakmile to řekl, tak ti kluci začali vyjmenovávat ty nejhorší nadávky nejen na jeho matku, ale i na mou a na matku B. Honza byl první, kdo vystartoval a vrhl se na jednoho z nich, zrovna toho nejsilnějšího. Byl od něj jednou ranou pěstí sraženej k zemi a ostatní do něj začli kopat a nadávat o to víc. Já už jsem byl v tý mele taky a snažil se mu pomoci, ale dva kluci mě chytli, zkroutili ruce za zády a drželi tak, že jsem ústy přiraženými k zemi dýchal prach a špínu toho počuraného zákoutí. Honza ležel na zemi a jak do něj přestali kopat, začli zase děsně sprostě nadávat jeho mamince, on se ale  sebral ze země a vrhl se na ně, byl zase sraženej a zase nadávky a on zase vstal zase se na ně vrhl, opět byl sraženej...a pak zase znova a pořád. Já to viděl jedním okem ze země a připadalo mi to nekonečný. Pak ale i jeho chytli stejným hmatem jako mě. Drželi ho u země a chtěli, aby  sám řekl aspoň jednu nadávku své matce, pak že nás prý nechají.

 Třetí z nás, kterého zde nazývám BB stál u zdi toho podloubí, nikdo ho nedržel stál, díval se, bál se utéct a od začátku volal na Honzu, aby toho nechal, aby nebojoval proti přesile, a nakonec aby už i tu nadávku vyslovil.

 Dopadlo to tak, že se seběhlo několik dospělých lidí z okolních domů a byli jsme vysvobozeni. 

Druhý den jsme se sešli a BB začal Honzovi vyčítat, že měl zachovat klid a podvolit se a udělat, co ta banda chtěla, a že by pak neměl  po těle modřiny a na obou očích monokly. Honza mu na to řekl, a to si pamatuji přesně už čtyřicet let, že by to nemohl udělat, protože má rád svojí maminku a maminka je pro  něj to nejvíc.

 To byl příběh který jsem zažil asi tak před čtyřiceti lety.

Nedávno byla v Brně uvedena divadelní hra, děsným způsobem urážející toho, kterého  mnozí z nás nejvíce milují. A také další věci, které jsou nám drahé. Nebyla to vlastně divadelní hra, byla to prezentace extrémního názoru, který tvrdí, že za každodenní násilí muslimů, znásilňování nezletilých dívek, vraždění civilistů, za Islámský stát atd, můžeme my, v tomto případě češi, neboť Anglie a Francie měly na muslimských územích své kolonie. 

 Četl jsem popis celého "představení" a od začátku až do konce se jednalo o to urazit to, co mnozí máme nade vše rádi. 

Skupina lidí říkající si Slušní lidé se nebála zastat se toho, co milují, nejprve se o to snažila oficiální cestou, když to nepomohlo, rozhodla se představení vypískat a nakonec vlastními těly bránit to, co milují. Jenom šli na jeviště, a stáli tam, nic jiného, neprali se nenadávali, jen tam stáli a naopak,nechali na sebe dopadat nadávky diváků. Když přišla policie, v klidu se nechali vyvést, nepřipoutali se řetězy, nelehali si na zem jako levicový extremisté

 Venku je čekaly další rány, trestní oznámení na ně, pomluvy a zesměšňování, nesmyslné hloupé obvinění z náckovství, nebo fašounství.....

Vážil jsem si vždycky mého kamaráda Honzy, protože za to co miloval bojoval i když věděl, že bude spráskanej. Dneska je z něj neurochirurg, myslím že na Homolce, má čtyry děti a svou maminku má u sebe. 

A ten jehož nazývám BB, neboť jsou to jeho iniciály, dělá politiku za TOP. Vím o něm také, že prodal byt, postavil si za Prahou dům a svou maminku umístil  do pečovatelského domu.

  Odkaz na dopis jednoho z nejvýznamnějších divadelníků v Brně, Prof. PhDr Petr Osolsobě rezignuje kvůli uvedení tohoto představení z Umělecké rady Janáčkovi Akademie, stojí to za přečtení

http://www.brnoplus.cz/mimoradne-silny-rezignacni-dopis-prof-osolsobe-kvuli-hre-nase-nasili-a-vase-nasili/