Autobus zpěvu a radosti

O vánočních prázdninách je čas na rodinné výlety. Také před několika dny jsme si naplánovali trochu delší - tentokrát městský- výlet vlakem do Budějic, kde probíhala výstava modelů železnic, a pak dále do Jindřichova hradce, kde jsme chtěli shlédnout světoznámý vyřezávaný, pohyblivý Betlém známý jako Krýzovy jesličky. S námi cestoval také náš kamarád Američan David z New Yersey, který u nás byl na vánoce.                                   Cesta vlakem probíhala v klidu až do chvíle, kdy uprostřed lesa vlak zastavil a kdy  průvodčí Sandra cestujícím oznámila, že se před námi na přejezdu stala nehoda a dokud ji policie nevyřeší, vlak dál nepojede. Oznamování cestujícím nebylo až tak jednoduché, neboť to byl mezinárodní vlak, ve kterém jeli Rakušané nakupovat do Budějic, Italové jedoucí do Prahy na Silvestra, několik Američanů konajících své vánoční putování po Evropě, nějací Turci, a pár Čechů. Takže průvodčí Sandra, kterou znám od té doby co jezdila jako dítě na mé letní tábory, byla ráda, když ji náš přítel David nabídl, že ji pomůže v němčině, angličtině a italštině nepříjemnou zvěst vysvětlit cestujícím. A tak se vydal po vagónech překládat. Když se vrátil, povídal, že takto naštvané a vzteklé lidi dlouho neviděl. Když potom musel ještě vysvětlit, že vlak vůbec dál nepojede a že se vrací na minulou stanici kam pro nás Bůh ví kdy přijede autobus, tak jsem šel radši s ním.                                                              Vlak nás dovezl na stanici, kde jsme čekali na autobus, který stále nejel a kde byla zima a kde naštvanost dosahovala vrcholu. A do této nálady David začal svým silným hlasem zpívat Adeste fideles, brblající mezinárodní společenství na chvíli přestalo brblat, někteří si v duchu poklepali na čelo, nebo obrátili oči v sloup, ale my jsme se na refrém přidali.Po písni popřál David všem Merry Christmas a Američané polohlasem odpověděli. Začal se s nima bavit a David vytáhl placatici, která začala kolovat. Konečně autobus přijel, obsadili jsme zadní sedadla a jakmile jsme se rozjeli, David začal na plný autobus znova Adeste fideles a na refrém se už přidali někteří další, hned potom jsme začli zpívat další mezinárodně známé koledy, David předzpíval Deck the hall boughs of holly a už více lidí se přidalo na fala la la....Pak někdo jiný začal : The first noel, a zase se na refrém přidasli další, jen turci se při posledních slovech refrému nějak podivně ošívali. I při našem Narodil se KristusPánu se nesměle ze předu autobusu vždy ozvalo :fesélmesé - radůjmese. Nálada v autobusu se zcela změnila a když někdo v jakémsi zapadlém nádražíčku, pronesl :Prág, Hauptbanhof, aussteigen ! Většina lidí se dala do hlasitého smíchu. Zpívali jsme dál, už skoro celý autobus, jen vpředu rakušani se přidali až na : Ó Tanenbaum a Stille Nacht. 

Ten autobus, který vyjel jako mrzutý se během cesty zněnil na radostný a na nádraží v Budějovicích se všichni lidé navzájem loučili a David rozdal své vizitky velkého příznivce tradiční liturgie. Vánoční radost, o které mluvil prorok Daniel je možná i u lidí, kteří už ani neví ,co radost je, stačí málo a brobudí se.

 Danielis profetia praedixit nobis gaudia.