Závěť královny

Poslední dopis před popravou Marie Antoinetty, který nebyl z neznámých důvodů dokončen a nikdy nebyl adresátům doručen.

 "Píšu ti milá sestro naposled. Byla jsem právě odsouzena ne k potupné smrti, která platí jen pro zločince, nýbrž k tomu, abych se shledala s Tvým bratrem. Doufám, že mu podobná v tom, jak dovedl umírat. Jsem klidná jako člověk, jemuž svědomí nečiní výčitek. Hluboce lituji, že musím opustit své ubohé děti. Víš, že jsem žila jen pro ně a pro tebe, dobrá, něžná sestro. Ty která ses obětovala, abys mohla zůstat s námi v jakém stavu Tě zanechávám !

 Za procesu jsem se dozvěděla, že i má dcera byla od Tebe odloučena. Ach ta ubohá! Neodvažuji se ji psát, stejně by můj dopis nedostala, ani teď nevím doručíli ti tento list. Přijmi touto cestou pro oba mé požehnání.Doufám, že až budou větší, budou se s Tebou moci shledat a plně ocenit Tvou něžnou péči.

Nechť si má dcera uvědomí, že jako starší musí být svému bratru nápomocna radami, k nimž bude pobízena svou  větší zkušeností a přátelstvím. Nechť naopak můj syn věnuje své sestře všechnu péči, jakou lze očekávat od přátelství. Nechť konečně oba cítí, že v každé situaci svého života mohou být skutečně šťastni jen tehdy,budouli svorni. Nechť můj syn nikdy nezapomene na poslední  slova svého otce, která mu nyný opakuji : Nechť se nikdy nesnaží pomstít naši smrt.

 Umírám v Apoštolské, římsko-katolické víře, v náboženství svých otců, k němuž jsem se vždy hlásila. Poněvadž nemůžu očekávat žádnou duchovní útěchu, poněvadž nevím, jsou-li zde ještě kněží mého náboženství, a poněvadž i v místě, kde se nalézám, by byli vystaveni najvětšímu nebezpečí, kdyby ke mně přišli, prosím Boha ze srdce za odpuštění všech svých hříchů, kterých jsem se v životě dopustila. Doufám, že v své dobrotě vysliší mé poslední modlitby i ty minulé, s nimiž se již dlouho  k němu obracím, aby si má duše zasloužila jeho slitování a dobrotu.

 Prosím všechny, jež znám, za odpuštění každé bolesti, kterou jsem způsobila. Odpouštím všem svým nepřátelům všecko zlé, jež jsem od nich vytrpěla. 

 Žij blaze milá sestro! Kéž by ti doručili tento list! Nezapomeň na mne! Objímám Tě z celého srdce, jakož i mé ubohé milé děti. Bože můj, jak mi drásá srdce, že je musím opustit.Žij blaze, žij blaze! Chci se věnovat jen svým duchovním povinnostem. Poněvadž se nemůžu svobodně rozhodnout, přivedou mi snad nějakého kněze. Neřeknu mu však jediného slova a budu se  k němu chovat jako k člověku úplně cizímu......

       Zde dopis končí. Když ji před popravou přivedli kněze, královna zdvořile odmítla pravíc, že uznává za služebníky Páně jen kněze, kteří nesložili republikánskou přísahu a na otázku, má-li ji doprovodit na poslední cestě odpověděla lhostejně: Jak chcete.

  Adresátka, princezna Elisabeth skončila na guilotině, osmiletý syn královny utrápen ve vězení. Také oba královnini obhájci jsou po procesu zatčeni, stejně jako poručík de Busne, který měl při procesu odvahu nabídnout královně sklenici vody.

https://www.youtube.com/watch?v=LnI3sx171Lk