Jak přežít komunistický koncentrák

Básník, dramatik a překladatel z pěti jazyků Václav Renč byl komunistickým režimem odsouzen na 25 let vězení. Odseděl si z nich jedenáct, ale nebyl propuštěn jako většina jiných politických vězňů na tzv. velkou amnestii v roce 1960. Tenkrát s ním dozorci sehráli krutou scénu, ačkoliv věděli, že nebude propuštěn, tak několik dní mu tvrdili, že ano, že ať se  na propuštění připraví. V den amnestie mu nechali sbalit věci jako že je propuštěn, ovšem před bránou na svobodu se ho zeptali, jestli je již převychován a zřekl se víry v Boha. Když řekl, že v Boha věří stále víc, byl poslán zpět a odseděl si další dva roky.

  Jednou, léta po propuštění se ho ptali, co bylo na krutém životě v koncentráku nejhorší, odpověděl, že stesk po manželce a dětech, po rodině.

Jak přežít zničující stesk po nejbližších, po domově a po svobodě, nám napsal v této básni:

                                                   JITŘNÍ

                                  Dokud si ústa neosvěžíš

                                 Hojivou mastí jména Ježíš

                                 Nedotýkej se slov.

                                 Jsou jedovatá steskem země.

                                 Z vězňova spánku prýští temně

                                A leptá jejich kov,

                                Že dřív než stanou na jazyku,

                                Rozpadají se v temném vzlyku

                                Jak úsměv hořkých vdov.

     Dokud jsi oči z nočních stínů

     Nepozvedl k čelu Mariinu

     I vzpomínek se chraň.

     Ty tváře, které v nich se chvějí,

     Se odbarvují beznadějí

     Tak jako tvoje skráň,

     Jak siluety z hloubi sluje

    A pro sen který pochybuje.

    Sám v sobě nemáš zbraň.

                          Až jitřní oheň zasvěcení

                          Jed vidin v dobré víno mění.

                          A z okna vězňova,

                          zaostřen nepropustnou mříží

                          na dosah modlitby se blíží

                          ostrůvek domova.

                                    A z hoře tvého mízu saje

                                    mír studánkový v srdci zraje

                                   a vtéká do slova.

  Václav Renč, se narodil 18. 11. 1911 právě před 105lety, a všechno se dá zdolat s modlitbou.